Dostali mě! Přijde šéfredaktor Speedu o řidičák?

Říká se, že nejlepší řidič je ten, kterého si na silnici ani nevšimnete. Ještě před několika dny jsem se snažil podle toho jezdit také. Na oči, podle citu, intuitivně. Rychle tam, kde se dá jet rychle, pomalu na všech místech, kde se to patří, normálně všude jinde. Fungovalo to. Problém jsem měl jen jednou, v pondělí v půl třetí ráno, někde na dálnici mezi Rozvadovem a Prahou, jel jsem po liduprázdné dálnici 180 km/h a vyhmátli mě. Skončilo to domluvou, asi věděli, že kdybych jel sto třicet, že usnu.
Teď už je všechno jinak. Vyhmátli mě znovu. Na příjezdu do Prahy, opět na dálnici D5, jenže tentokrát už v Praze. Stáli pod mostem za sjezdem ke Stodůlkám, na osmdesátce jsem měl 107 km/h. tentokrát už žádná domluva.
Výsledek? Tři body dolů (moje první) a dva a půl tisíce pokuta. Změřili mě na tři sta metrů daleko, nikde nejelo žádné jiné auto. A řídil jsem černý Hyundai Genesis (str. 66 v novém čísle Speed), kdyby vás to zajímalo. „Pane řidiči, já vím, že je to na absolutně přehledném místně a že není žádný provoz, ale je tady osmdesátka a vy jste jel rychle. Dám vám nejnižší možnou pokutu, ale s body nic neudělám.“ Ano, společenské riziko bylo nulové, nebezpečí nikomu nehrozilo, ale tohle je systém, chyba systému. Na místě, kde se nemůže nic stát, měří tady z povinnosti, jen jako strašák. „A pane řidiči, ještě jednou vám v obci naměříme o dvacet víc a máte to automaticky na půl roku bez řidičského oprávnění, jen abyste věděl…“
Jenže ty tři body a pokuta, to není výsledek. To je trest. Výsledek je daleko horší. Už nejezdím podle citu a s lehkostí. S vytřeštěnýma očima zírám na cifry na tachometru – s obavou, abych náhodou nepřekročil. Nevnímám okolí a soustředím se jen na značky a chvějící se ručičku. Nevím, jestli si o dvacet metrů dál hrají děcka s míčem nebo jestli někomu neutekl pes. Bojím se o svůj řidičák, a tak si hlídám rychlost.
Udělám ale dvě věci. Napřed si koupím odpustek. Ano, zajedu si do Mostu nebo do Sosnové na kurz bezpečné jízdy a nechám si pak ty tři body smazat. Napadlo mě, že bych tam pak mohl rovnou zůstat a dát někomu pár soukromých lekcí ježdění, aby se mi to zaplatilo. No, nezní to ironicky? A pak si najdu všechny skuliny a kličky v zákoně, a příště už s pokutou souhlasit na místě rozhodně nebudu.
Takže takhle se z normálního řidiče stává poloviční blázen. Stačí jedna hlídka na prázdné dálnici na osmdesátce. Aha, pardon, málem jsem zapomněl. Bylo to ve městě, strašně nebezpečné…
Stalo se vám něco podobného? Napište nám na mail, na Facebook nebo se staňte redaktorem a podělte se s námi v blogu na www.jenproauta.cz.