Muzeum špatných aut

Nedávno jsem si vzpomněl na Alfu Romeo Arna z osmdesátých let. O ní koloval vtípek, že korodovala už na propagačních fotografiích. Tento přeznačkovaný Nissan Cherry kombinoval to nejhorší z Japonska a Itálie. Ošklivou karoserii, nezáživné jízdní vlastnosti a také poruchovost. Díval jsem se, jestli je možné nějakou Arnu ještě sehnat. Žádnou jsem nenašel. Jen informaci, že z britského registru zmizel poslední kus v červnu letošního roku. Asi se už také rozpadl v zrzavý prach a hromádku plastů.
Alespoň jedna Arna by si zasloužila zachovat, ať ji pak neznáme jen z fotografií. Samotná značka ji ve svém muzeu jistě nevystaví a těžko soudit, zda si alespoň jeden kus nechává uzamčený v depozitáři. Automobilky by na nešťastné kapitoly své kariéry nejraději zapomněly, v několika případech dokonce nepovedené kusy zlikvidovaly, jako třeba Citroën všechna notoricky poruchová kupé M35 s wankelovým motorem, která se automobilce podařilo odkoupit zpět od zákazníků.
Takových aut je ale více. Mnoho z nich není tak katastrofálních, ale hrozí jim podobný osud. Měla by se zachránit, než bude pozdě. Než z povrchu zemského zmizí poslední Talbot Tagora, do jehož renovace se už asi nikdo nepustí. I špatná auta by si zasloužila přežít, byť alespoň v jediném kusu. Mít své muzeum. Kdyby se postavilo v Česku, mohl by se z něj stát vyhledávaný unikát, výstava, kterou jinde na světě nenajdete. Nečekala by v něm lákadla slavných značek, ale příšernosti či prostě jen automobily s nešťastným osudem. Postupem času by se některé z nich stávaly většími unikáty než Ferrari 250 GTO.
Teď je správná doba začít shánět exponáty. Po důkladném pátrání by se možná podařila sehnat jedna Arna v renovace schopném stavu. Adeptů je víc. Děsná auta koncernu British Leyland ze sedmdesátých let, americké tragédie let osmdesátých jako pseudoluxusní Cadillac Cimarron, rezivějící Jižany... A samozřejmě příšerná socialistická auta jako Oltcit Club, Yugo, Škoda 105 nebo Moskvič 2140. Aby naše děti mohly vidět, čím se tu jezdilo za komunistického režimu, na co se čekaly fronty před Mototechnou.
Začít shánět starší kusy, ale vyhlížet i mladší kandidáty do expozice. Dnes půjde určitě levně pořídit zachovalá korejská auta z devadesátých let. Než lidé zapomenou, jak byly dříve produkty korejských automobilek ošklivé a jak se Korejci za tak krátkou dobu zlepšili. Žhavými kandidáty by byl Hyundai Atos, první generace vozu Kia Rio či Hyundai Santa Fe nebo třeba Kia Opirus. Vyhlídky upadnout v zapomnění mají také novější nešťastné modely. Třeba ze Saabu 9-2X, přeznačkovaného Subaru Impreza, by mohl být za pár desetiletí také pěkně vzácný kousek. Vyrobilo se asi jen čtyři sta kusů. Dalšími adepty by mohly být poslední Fiat Croma, Peugeot 1007, Pontiac Aztek, Renault Modus... A spousta dalších. Máte nějaké další nápady? Rádi se o nich dozvíme z mailu nebo Facebooku.