Skvělý diesel vás odmění na silnici i u pumpy

Až do této doby jste se u naftového Mini nedočkali jedné stěžejní věci – výkonů. Mini nabízelo dvě varianty vznětové motorizace, jednu o výkonu 90 a druhou 112 koní. To, o co jste ale pokaždé žadonili nejvíc, byla síla a živější chování. Cooper SD situaci mění. Má více koní (143) a vyšší točivý moment. Konkrétně až 305 newtonmetrů. To znamená, že má vyšší krouťák než jakýkoli Cooper v portfoliu Mini, a to včetně sportovní verze John Cooper Works. Na papíře to vypadá slibně, stovku zvládne za 8,1 sekundy a dosáhne rychlosti 215 km/h.
Přeplňovaná jednotka má objem dva litry. Je potěšující,  že se snaží udržet hmotnost vozu co nejníže, takže na váze ukáže podle tvrzení automobilky 1225 kg. To je pouze o 10 kg více než Cooper S, který sice potěší dynamikou, ale nikoli spotřebou.
Co vás po nastartování tlačítkem nepotěší, je to, že velmi snadno identifikujete způsob spalování směsi. Není to tedy nijak kultivovaná jednotka, ale neberte to jako tragédii. Díky té velkorysé porci síly a zátahu můžete na okreskách nechat zařazenou trojku, a jezdit v rozmezí 50 až 110 km/h. A to vůbec není špatné.
SD působí příjemně rychle a dobře se ovládá, takže si můžete snadno dovolit tlačit na pilu. Na sedmnáctipalcových kolech se můžete s důvěrou spolehnout na přilnavost a s nedotáčivostí se nesetkáte, pokud nebudete jezdit rychlostmi, které znamenají, že jste se úplně zbláznili. Co se ale dá očekávat, je trochu tužší podvozek, což ucítíte zejména v nižších rychlostech.
Ve srovnání s Cooperem S by model SD měl stát asi o 30 tisíc víc. A to není tak hrozné, luxusní naftové modely bývají dražší, a pro mnohé zákazníky nafta dává smysl. I když já osobně bych dal přednost benzínovému Cooperu, tohle je nejlepší naftové Mini a opravdu mě dokázalo pobavit.