Elektrické rituály

Dokud velké lexusy využívaly elektromotorky jako občasný stimulant k pořádným benzínovým motorům, bylo to zábavné a jako bonus to chvílemi zařídilo i nějakou úsporu paliva. CT 200h ale v bílých rukavičkách montované víceválce nedostalo. Outsourcuje pohon z Priusu a to by mohl být pro hatchback, honosící se přídomkem prémiový, docela velký problém. Nebo ne?
Jak kde. Ve městě se zdá být všechno v pořádku. Po přepnutí do režimu Sport vůz skvěle reaguje na plyn, má dost síly na svižné rozjezdy z křižovatek a až do osmdesátky zůstává vcelku tichý. Po zahanbujícím mediálním bičování tohoto vozu, kterého nebylo možné si nevšimnout, jsem to považoval za příjemné překvapení.
Postavte toto zjištění do kontextu s nápadně tvrdým, ale výjimečně stabilním podvozkem, a přidejte k tomu rychlé a velmi přesné řízení s dobře nastaveným odporem posilovače a první, co vás začne zajímat, rozhodně nemá žádnou souvislost s ekologickou jízdou. A tak vyrazíte na okresku, abyste toho vzápětí litovali. Malý Lexus se odhodlaně vrhne do první zatáčky a odhalí pozoruhodný potenciál. Velmi pevnou karoserii, skoro nulové náklony, spoustu přilnavosti a nebýt věčně ostražité stabilizace, tak dokonce i ochotu nechat se řídit plynem. Stejně rázně vletí i do druhé zatáčky a potom ještě několika dalších. A pak to skončí. Palubní počítač odhaluje vybité akumulátory, skromných 136 koní se smrskne na necelou stovku a najednou se pohybujete jako s porouchaným autem v nouzovém režimu. Z plastových mřížek mezi dveřmi a zadními sedadly se ozývají sípavé zvuky, jak se elektronika pokouší uchladit baterie, a celé to působí jako astmatický záchvat sprintera pár metrů po startu. Takže poslušně srovnáte tachometr, nenávidíte kytičky a máte nevýslovnou chuť kopnout si do nejbližšího ekologa. A hlavně pak do osoby, která více myslela na trvale udržitelný rozvoj světa místo na vaši jízdu.
Cestou zpátky po dálnici přemýšlíte, jestli má smysl ponižovat Lexus v levém pruhu při pokusu o rychlou jízdu, ale únavné monotónní hučení namáhaného motoru dělá dojem odevzdanosti, až vám ho začne být líto.
Ve městě se všechno opět vrací do zaběhnutých kolejí a elektrických rituálů. Začnete si více všímat prvotřídní kvality interiéru, posloucháte hodnotnou aparaturu a bavíte se tím, jak strašidelně potichu se dokáže Lexus přiblížit k chodcům potloukajícím se po silnici. Rozumíme si? Víme, kam tohle auto patří? Za tu cenu ale můžete mít univerzálnější, živější a v reálném světě i úspornější druh automobilového sebeuspokojení.